Padá hvězda - Hra začíná

„Althaeia, Cairistiona, Mercedes, Nemesia a Nixi okamžitě přijdou do síně Nita!“ Toto hlášení se rozlehlo andělskou školou jménem Penthesilea. Každá dívka byla někde jinde. Tato škola byla přímo obrovská. Přesto se okamžitě zvedly a šly do síně.

Jako první tam došla Nemesia. „Paní.“ Poklekla. To samé udělaly i ostatní jakmile přišly.

„Děvčata, co mám s vámi dělat? Máte nadměrnou moc a jste velmi neukázněné. Nemáte žádný respekt. Zase se mi doneslo, že jste zdemolovaly učebnu lektvarů. Nemám jinou možnost než Vás poslat pryč.“

„Ale paní. Chcete nás vyhodit?“ zeptala se zděšeně Mercedes.

„Ne, to ne. Jen nebudete studovat na této škole,“ řekla s klidem ředitelka.

„A kde? Vždyť Penthesilea je jediná andělská škola ve vesmíru. Kam nás pošlete?“ zeptala se Nemesia ostře.

„Nemesio! Tento tón si vyprošuji!“

„Promiňte,“ sklonila Nemesia hlavu.

„V dějinách jste se určitě učili o bradavické škole. V posledních tisíciletích jsme neměli důvod tam studenty posílat, ale nyní tam pošleme Vás. První a zároveň poslední andělé tam byli jen v době zakladatelů. Proto se na naši kolej pozapomnělo, ale už jsme uvědomili ředitele. Máte samostatnou kolej, tak jako tomu bylo dříve zvykem. Zabalte si věci. Ještě dnes se tam přenesete. Každý týden Vás tam přijde někdo zkontrolovat. Můžete jít.“

Všechny dívky se zvedly a beze slova opustily síň. Ani jedné nebylo do řeči. Měly opustit své příbuzné a andělskou školu. Co si počnou mezi obyčejnými kouzelníky?

Během dvou hodin stály opět v síni Nita i s několika kufry. Ale překvapením bylo, že jich tam nebylo pět, ale šest. Pět dívek a jeden chlapec.

Právě k němu byla přitisknutá Nemesia. „Brzy se za tebou přijdu podívat, slibuju,“ šeptal blonďaté dívce do vlasů.

Nemesia se k němu otočila a políbila ho. Mercedes jen znechuceně odvrátila od líbajícího se páru hlavu.

„Je čas,“ ozvala se ředitelka, která právě vstoupila. „Tobiasi je mi jasné, že by jste se rád s Nemesiou rozloučil, ale už by jste měl jít.“ Tobias tedy naposledy vtiskl Nemesie polibek a opustil síň.

„Děvčata, přemístíte se přímo do Vstupní síně odkud půjdete do Velké síně. Většina studentů už by tam měla být. Posadíte se ke stolu barev temně modré, zelené a bílé. Měly by jste tam být sami. Kde jsou Vaše komnaty víte. Doufám, že na Vás nebudou žádné stížnosti, tak jako tady. Vaše kolej se jmenuje podle této školy, tudíž Penthesilea. Platí pro Vás stejná pravidla jako pro ostatní studenty. Nevím, jestli profesor Brumbál obeznámí žáky s něčím o této koleji, takže je možné, že nebudou vědět o tom, že jste andělé. Proto by bylo dobré, kdyby jste měla křídla zakrytá. Máte nějaké otázky?“ zeptala se ředitelka a přejela všech pět dívek zkoumavým pohledem.

„Ne paní,“ odpověděly všechny sborově.

„Nemesio, Mercedes, nechci nic slyšet o vašich věčných hádkám a nějakému souboji o kluky. Můžete jít,“ kývla ředitelka a dívky se se světelným zábleskem přemístily do bradavické vstupní síně. Křídla měla zatažená.

Nemesia s Mercedes se na sebe otočily a naráz řekly: „Hra začíná.“